Dějiny Rakousko-Uherska

Neustálé národnostní spory v rámci Rakouské monarchie vedly neustále k tomu, že se větší národy této říše snažily o to, aby se staly rovnoprávnými členy. Největší sílu mělo tzv. Zalitavsko, což bylo jinými slovy Uhersko a také České země. V konečném důsledku však ale česká politická reprezentace neměla takový vliv, který by donutil Habskurskou monarchii k ústupkům. Uherská šlechta naopak natolik svůj tlak zvyšovala, že nakonec došlo k Rakousko-Uherskému vyrovnání v roce 1867.

Poté, co došlo k rakousko-uherskému vyrovnání, byla ustanovena v říšské radě takzvaná prosincová ústava, v níž byla stanovena základní občanská práva v Rakousku-Uhersku. Následovalo pak desetileté období vlády německých liberálů, které přineslo hned několik zásadních změn. Jako příklad lze uvést třeba ukončení církevní kontroly školství anebo zavedení přímých voleb do říšské rady roku 1873.

Ekonomická velmoc a rychlý krach

Rakousko-Uhersko dosahovalo v této době skvělých ekonomických výsledků. Ty byly ovšem rázně ukončeny krachem na vídeňské burze roku 1873. Tento krach vedl ke zvýšení nezaměstnanosti, jelikož došlo k uzavření mnohých továren. Díky této skutečnosti se od německých liberálů odtrhli nacionálně orientované skupiny se svou vůdčí osobností Georgem von Schönererem a také křesťanští sociálové, jejich lídrem byl Karl von Vogelsang. Vůdčí postavení němečtí liberálové definitivně ztratili až na konci 70. let po berlínském kongresu. Ten se konal roku 1878. Kongres napomohl tomu, že k Rakousku-Uhersku byla přiřazena také Bosna a Herzegovina. Díky tomu byla posílena slovanská složka v této zemi a oslabena složka germánská. Němečtí liberálové byli ovšem také oslabeni díky vleklým hospodářským problémům, s nimiž se země potýkala.

Nová vláda byla sestavena roku 1879 Eduardem Taaffem. Ten se spoléhal hlavně na takzvaný železný kruh pravice, což byla v podstatě koalice německých a polských konzervativců a českých liberálů. Za působení této vlády došlo ke stabilizaci z pohledu sociálních poměrů. Zlepšily se také pracovní podmínky a vzniklas sociální demokracie, v jejímž čele stanul Viktor Adler. Díky rozšíření volebního práva v roce 1882 došlo k většímu politickému zastoupení neněmeckých národů. To pochopitelně nesly nelibě německé složky obyvatel. Počátkem 90. let se Rakousko-Uhersko dostalo do vleklé politické krize. V důsledku těchto událostí Taaffe roku 1893 podal demisi.

Ztráta vlivu

Dalších 25 let se vyznačovalo nacionálními a sociálními konflikty a také nástupem hned několika masových politických stran. Největší vliv měly prakticky tři základní proudy. Byli jimi křesťanský socialismus v čele s Karlem Luegerem, sociální demokracie vedená Viktorem Adlerem a pangermanismus Georga von Schönerera. Jeho strana vydala takzvaný linecký program, jehož náplní byla snaha o připojení německy mluvících oblastí k Německu. Bylo také rozšířeno volební právo. Druhá polovina 19. století se nesla pro Rakousko-Uhersko v duchu poklesu zahraničního vlivu této země. K tomuto poklesu došlo i přes to, že Rakousko-Uhersko bylo z pohledu rozlohy svého území druhým nejrozlehlejším státem na světě hned po Rusku. Vliv ztratilo Rakousko-Uhersko hlavně v Itálii a Německu.

Spojení Rakouska-Uherska s Německem sice stále bylo patrné, nicméně z pohledu tohoto státu nebylo toto spojení rozhodně rovnocenné. Toto období v podstatě znamenalo dobu, kdy se Rakousko-Uhersko proměnilo z pohledu společnosti. Feudální společnost byla vystřídána společností občanskou. Díky tomu, že došlo k zrovnoprávnění obyvatel, mohli lidé svobodně podnikat a také se svobodně stěhovat za prací a lepšími podmínkami pro život. I díky této skutečnosti se rozvíjel průmysl a rozšiřovala železnice.

V roce 1869 došlo také ke zrušení dozoru církve nad školstvím, takže věda a umění se mohly svobodně rozvíjet. Rakousko-Uhersko trpělo národnostními spory prakticky až do vypuknutí 1. světové války v roce 1914. První světová válka vedla k definitivnímu rozpadu celého komplexu Rakouska-Uherska. Po odstoupení posledního habsburského císaře v roce 1918 vzniklo samostatné Rakousko.

Rakousko-Uhersko na mapě